Hornictví v Abertamech
První písemné zmínky o Abertamech (Abertham) pocházejí z let 1525-1529, kdy zde byly objeveny bohaté rudní žíly stříbrné rudy. Zpráva o tomto nálezu se velmi brzy roznesla do širokého okolí a do nově vznikajícího hornického města se sjížděli horníci i z poměrně vzdálených míst, převážně však ze sousedního Saska. V tu chvíli se hornictví v Abertamech rozjelo na plné obrátky. Na mnoha rudních žilách bylo založeno více než osmdesát dolů. K nejvýznamnějším rudním žilám patřily žíly Lorenz (Vavřinec), Šesti bratří, Stříbrná růže, Becken, Josefova žíla, Žíla hraběte Mauritia, Svatého kříže, Malý Jeroným a Pomoc Boží.
Stříbrné zrudnění je zde podobného typu jako v sousedním Jáchymově, jen menšího rozsahu. Jedná se o takzvanou pětiprvkovou formaci Ag, Bi, Ni, Co, As + uranové zrudnění. Hlavními rudami byly argentit, proustit, chlorargyrit a ryzí stříbro. Spolu se stříbrem se zde vyskytovaly i další rudy, ty však nabraly na významu až v pozdějších staletích.
Už po prvních dvaceti letech ražby byly vytěženy nejbohatší partie žil. Jak se ukázalo, nejbohatší části žil byly pár desítek metrů pod povrchem a směrem do hloubky zrudnění chudlo. I vzhledem k poměrně plochému terénu nastal problém s odvodňováním až sto metrů hlubokých dolů. Z tohoto důvodu byla v údolí říčky Bystřice vyražena Šlikova dědičná štola, která dodnes odvodňuje celý abertamský revír. Ve druhé polovině 16. století dochází ke krizi hornictví a po roce 1589 již hornictví v Abertamech živoří a téměř se zastavuje. V 16. století bylo v abertamském rudním revíru vytěženo téměř dvacet čtyři tun stříbra. Nový rozmach hornictví nastal až v 18. století, kdy bylo při přetěžování hald na žíle Lorenz nalezeno velké množství kobaltové rudy. Ta byla využívána na výrobu kobaltové barvy (kobaltová modř).
Záhy tak začalo docházet k obnově velkého množství starých dolů po těžbě stříbra. Předmětem těžby byl hlavně skutterudit, hlavní kobaltová ruda. Příležitostně byl nacházen galenit (olověná ruda) a výjimečně i Ag rudy. Těžba v podzemí byla však spíše ztrátová a někdy po roce 1855 tak opět dochází k opuštění všech dolů a zastavení prací v podzemí. Hornictví v Abertamech však ani tak ještě neřeklo své poslední slovo.
Po druhé světové válce nabrala na významu do té doby opomíjená smolná ruda, která byla starci vyhazována na haldy. Jednalo se o smolinec -uraninit, který je hlavní rudou uranu. V Abertamech byl průzkum možností těžby uranových rud zahájen v roce 1946, kdy došlo k vyzmáhání několika starých dolů a radiometrickému měření na haldách a výchozech starých žil. V roce 1949 byla kompletně obnovena a prohloubena jáma Jeroným. Průzkum však nejspíše nebyl příliš uspokojivý, a tak bylo ložisko Abertamy na několik let opět opuštěno. „Uraňáci“ se do abertamského revíru znovu vrátili v roce 1953, kdy zde došlo k největšímu objemu hornických prací za celou dobu jeho existence. Jáma Jeroným byla prohloubena až do hloubky 477 metrů na osmém patře. Druhým nejdůležitějším dolem se stala štola Albrecht, kde byla vyražena slepá stejnojmenná jáma. Pro účely odvodňování byla obnovena a značně prodloužena Šlikova dědičná štola. Nejvýznamnější pro těžbu uranu byla žíla A2, která byla svou výtěžností dokonce nejbohatší uranovou žilou v celém jáchymovském revíru. Těžba v Abertamech definitivně skončila v roce 1964. V roce 1965 byly dokončeny práce na uzavření podzemí. Celkem bylo v Abertamech vyraženo přes padesát kilometrů důlních chodeb a vytěženo 922 tun uranu.
Marek Nesrsta, Martin Rojovský, Tomáš Malý
