Rukavičkářství v Abertamech

Tovární výroba rukavic se k nám dostala z Anglie přes Francii a Německo již na přelomu 18. a 19. století. Abertamy se ve druhé polovině 19. století staly důležitým centrem produkce kožených rukaviček, a to na bezmála 150 let.

Do Abertam zavedl rukavičkářství v roce 1850 Johann Franz Adalbert Eberhart (1809 - 1899). Eberhart byl místní rodák, jenž dlouhá léta působil jako obchodník ve Vídni, kde se také vyučil rukavičkářskému řemeslu. V roce 1850 se vrátil do svého rodiště a téhož roku zde v domě č. p. 22 založil první rukavičkářskou firmu. Tento jeho počin byl natolik významný, že dům byl později osazen pamětní deskou, jež se bohužel nedochovala. Eberhart sám byl zdatným rukavičkářem, podnikat ovšem příliš neuměl a v roce 1853 se se svou slovinskou manželkou odstěhoval do Lublaně.

Adalbert Eberhart

Adalbert Eberhart 1809 - 1899

Následovníkem a velmi významným hybatelem Eberhartovy továrny byl odborně velmi zdatný Alois Chiba, který posléze převzal vedení firmy Eberhart. Výroba kožených rukaviček zpočátku narážela na nedůvěru a nechuť místních obyvatel učit se novým věcem. Zdejší lidé byli po staletí zvyklí pouze na paličkování krajek. Záhy se však rukavičkářství stalo vítaným a také významným zdrojem obživy pro množství nejen místních, ale i přespolních obyvatel Krušných hor. Po uzavření továrny Eberhart založili rukavičkáři Alois Chiba a Johann Grimm v Abertamech každý samostatnou firmu. (Chiba roku 1853). Chiba byl čilý obchodník, který si dokázal obstarat výhodné zakázky a hlavně zde zavedl export do ciziny. Kolem roku 1860 zaměstnávaly tyto dvě rukavičkářské firmy zhruba 100 žen (šiček) z Abertam, Perninku a Horní Blatné.. Ty sešívaly kůže, které majitelé firem sami vysekávali. Mzda za pár ušitých rukavic se pohybovala kolem 11 – 12 krejcarů. Zpočátku se zde šily spíše neforemné palčáky, postupem času se však výroba přeorientovala na prstové rukavice. Kůže se zpočátku dovážela z Vídně, export pak směřoval hlavně do Pešti a Vídně. Dalším významným odbytištěm se stalo lázeňské město Karlovy Vary, kde se v těch dobách potkávali významné osobnosti, minimálně z celé Evropy. Těžištěm výroby se postupně staly tzv. Glacé rukavičky z jirchové jehněčí, kůzlečí nebo ovčí kůže.

Alois Chiba

Alois Chiba 1831 - 1915

 

Porkert

Rukavičkárna Eberhart, později Porkert

Během 2. poloviny 19. století se abertamské rukavičkářství rychle vzmáhalo. Poptávka po místní produkci byla obrovská. Na přelomu 19. a 20. století pracovalo v 15 firmách přibližně 250 rukavičkářů a 1500 šiček. V roce 1913 bylo v Abertamech a blízkém okolí již 52 provozoven, v nichž pracovalo 388 rukavičkářů. Citelnou ránu výrobě rukavic zasadila první světová válka. Zlepšení nastalo až po roce 1920, kdy vedoucí pozici ve výrobě zaujala firma Alois a Albert Zenker. V té době také výrazně stoupl export do západních a severských zemí. Anglie odebírala 60 % zboží, Nizozemí 30 %, severské země 5 %, ostatní státy 5 %. Ve 30. letech pak bylo v Abertamech otevřeno rukavičkářské odborné učiliště. V té době byly nejvýznamnější a nejúspěšnější rukavičkářské firmy Albert Zenker, Alois Zenker, B. Zenker, Geutner, Isidor Hofmann (měl prodejnu v Karlových Varech), Josef Weikert, Alois Porkert a Johann Chiba. Ve městě také postupně vznikaly další přidružené provozy určené ke zpracování kůží, jako jirchárny, barvírny a koželužny. V Abertamech bylo v té době 35 rukavičkáren a kolem 30 přidružených provozů. K největšímu rozmachu abertmského rukavičkářství pak došlo v meziválečném období.  Abertamští rukavičkáři například v roce 1937 zaměstnávali až 11500 lidí. Roční produkce činila 6 630 000 párů rukavic, v hodnotě 65 milionů korun, což by dnes činilo asi 4 miliardy korun.

Alois Zenker

Alois Zenker 1874 - 1931

 

A. Zenker

Zaměstnanci firmy Alois Zenker

 

Je však potřeba dodat, že v tíživých letech hospodářské krize před druhou světovou válkou došlo i v Abertamech k několika velkým stávkám abertamských šiček a rukavičkářů za vyšší platy. Ty měly občas tak dramatický průběh, že byl nutný zásah četníků. Odbyt zboží klesal, mimo jiné i z důvodu konkurence jemných dámských rukaviček z východních evropských a asijských trhů. Rukavičkárny tak musely propouštět, či omezovat výrobu a snižovat mzdy. Například v roce 1937 došlo v důsledku napjaté sociální situace ke stávce 1400 zaměstnanců abertamských rukavičkáren. Pracovníci žádali zvýšení platů až o 25 %. Do sporu se vložily odbory, stávka tak byla po několika dnech ukončena a platy zaměstnanců byly nepatrně navýšeny. Druhá světová válka opět znamenala značný útlum výroby. Někteří rukavičkáři dodávali rukavice německému Wehrmachtu, ale i tak se stěží udrželi.

Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Všech 35 rukavičkářských firem bylo spolu s firmami z Perninku a Hřebečné ke dni 20. 7. 1946 znárodněno. Posléze došlo k jejich sloučení do jednoho podniku B. Zenker, který se v roce 1948 stal součástí národního podniku Rukavičkářské závody Dobříš. Do Dobříše byla následně přestěhována rukavičkářská škola. Závod dále fungoval, byť s velkými personálními problémy, které se částečně podařilo vyřešit až počátkem 60. let. Koncem 60. let pak došlo k dalšímu odlivu zkušených zaměstnanců, kteří v rámci slučování rodin požádali o vystěhování do Německa. Personální situaci se v 70. letech podařilo stabilizovat, abertamský závod měl průměrně kolem pětiset zaměstnanců a ročně se zde vyrobilo kolem jednoho milionu párů kožených rukavic.

V roce 1992 byl státní podnik Rukavičkářské závody Dobříš zprivatizován. Průmyslová výroba kožených rukaviček v Abertamech skončila k 1. 12. 1998, a to po vleklých ekonomických problémech závodu.

Stávka rukavičkářů

Stávka zaměstnanců 15. července 1937

Kronika

Památník četnické stanice Pernink

 

B. Zenker

Rukavičkářna RZ Dobříš, závod Abertamy (dříve B. Zenker)

RZ Abertamy