Je však potřeba dodat, že v tíživých letech hospodářské krize před druhou světovou válkou došlo i v Abertamech k několika velkým stávkám abertamských šiček a rukavičkářů za vyšší platy. Ty měly občas tak dramatický průběh, že byl nutný zásah četníků. Odbyt zboží klesal, mimo jiné i z důvodu konkurence jemných dámských rukaviček z východních evropských a asijských trhů. Rukavičkárny tak musely propouštět, či omezovat výrobu a snižovat mzdy. Například v roce 1937 došlo v důsledku napjaté sociální situace ke stávce 1400 zaměstnanců abertamských rukavičkáren. Pracovníci žádali zvýšení platů až o 25 %. Do sporu se vložily odbory, stávka tak byla po několika dnech ukončena a platy zaměstnanců byly nepatrně navýšeny. Druhá světová válka opět znamenala značný útlum výroby. Někteří rukavičkáři dodávali rukavice německému Wehrmachtu, ale i tak se stěží udrželi.
Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Všech 35 rukavičkářských firem bylo spolu s firmami z Perninku a Hřebečné ke dni 20. 7. 1946 znárodněno. Posléze došlo k jejich sloučení do jednoho podniku B. Zenker, který se v roce 1948 stal součástí národního podniku Rukavičkářské závody Dobříš. Do Dobříše byla následně přestěhována rukavičkářská škola. Závod dále fungoval, byť s velkými personálními problémy, které se částečně podařilo vyřešit až počátkem 60. let. Koncem 60. let pak došlo k dalšímu odlivu zkušených zaměstnanců, kteří v rámci slučování rodin požádali o vystěhování do Německa. Personální situaci se v 70. letech podařilo stabilizovat, abertamský závod měl průměrně kolem pětiset zaměstnanců a ročně se zde vyrobilo kolem jednoho milionu párů kožených rukavic.
V roce 1992 byl státní podnik Rukavičkářské závody Dobříš zprivatizován. Průmyslová výroba kožených rukaviček v Abertamech skončila k 1. 12. 1998, a to po vleklých ekonomických problémech závodu.
